Letničky vyžadují nyní především dostatečnou zálivku a přihnojování. Odstraňováním odkvetlých květů podpoříme tím u většiny druhů intenzivnější kvetení. Platí to zejména u hledíků (Antirrhinum), aksamitníků (Tagetes), měsíčků (Calendula), krásnooček (Coeopsis), krásenek (Cosmos), kokard (Gaillardia), petúnií (Petunia), třapatém (Rudbeckia) a dalších.
Od začátku měsíce již vyséváme dvouletky pro jarní kvetení. Jedná se hlavně o macešky (Viola x wittrociana), sedmikrásky (Bellis) a pomněnky (Myosotis).
Skalka v této době nevyžaduje velkou péči. Na jaře kvetoucí druhy jsou v bujném růstu, a proto je třeba dbát především na občasnou zálivku a přihnojení. Hnojíme plnými hnojivy typu Cererit nebo YaraMila Komplex
Zatažené cibuloviny a hlíznaté květiny vyjmeme ze země a uskladníme na suchém a vzdušném místě. Nezapomeneme je označit, abychom předešli záměnám v následující vegetaci. Po zaschnutí odstraníme staré slupky a ponecháme v klidu až do termínu nové výsadby.
Záhony trvalek nyní tvoří velkou dominantu celé zahrady. Potřebují občasné přihnojení nejlépe ve formě hnojivého roztoku společně se zálivkou. Ideální pro tutopříležitost jsou vodorozpustná hnojiva Kristalon.
Důležité je včasné odstraňování odkvétajících stonků, čímž docílíme opakovaného kvetení (remontantní odrůdy), případně prodloužení doby květu. Platí to především u plamenky (Phlox paniculata), ostrožky (Delphinium), lupiny (Lupinus), kokardy (Gaillardia), janeby (Heliopsis), zápleváku (Helenkám) a dalších.
Spotřeba u pokojových květin je v teplých letních dnech velmi vysoká. S tím souvisí i velké riziku uschnutí. Na to musíme dbát především při naší dlouhodobější nepřítomnosti. Je vhodná doba na vydatné přihnojování především balkónových a kbelíkových rostlin. Také u nich včas odstraňujeme odkvétající květy, čímž zajistíme bohaté kvetení po celé léto. Balkónové květiny hnojíme formou hnojivé zálivky, můžeme použít vodorozpustná hnojiva, nebo hnojiva kapalná. Obecně platí, že kapalná hnojiva se dobře aplikují, ale krystalická mají větší vydatnost.
Odkvetlé květy růží odstřihneme až po první dobře vyvinutý list (pětičetný), u mnohokvětých odstraňujeme celá květenství. Jen tak rovnoměrně obrazí a budou opakovat kvetení. Některé letorosty silně přerůstají výšku rostliny (vystřelují), ty je vhodné zaštípnout. Pokud panuje větší sucho, růže zaléváme, ale děláme to přímo na povrch půdy a ve větších dávkách vody. Můžeme pokračovat v řízkování, máme-li zdravé letorosty.
Z porostů mečíků včas odstraňujeme všechny virózní rostliny a rostliny ošetřujeme proti třásněnkám, popř. i proti houbovým chorobám.
Pokračujeme ve sklizních rybízu černého, červeného a bílého, dále angreštu, malin a zahradních borůvek.
Češeme pozdní odrůdy třešní (chrupky), višně, meruňky, broskve a ve druhé polovině měsíce i letní odrůdy jablek nebo hrušek.
V červenci nastává i sklizeň prvních slív, pološvestek a švestek. Za pěkného, horkého počasí je účelné česat na několikrát.
Když při slizni ovoce opíráme žebřík o strom, musíme dbát, aby nemohl sklouznout do strany. Jsme-li na pochybách, přivážeme raději obě bočnice k takovým částem stromu, kde nehrozí zlomení. Při opírání si dáváme pozor i na zpráchnivělé, křehké dřevo.
Hned po sklizni nebo dokonce současně s ní můžeme prořezat třešně, přičemž je třeba si uvědomit, že se nekrásnější plody vytvoří na dvouletém až čtyřletém dřevě. Na starých plodných větvích zůstávají třešně malé a dozrávají nestejnoměrněji.
Při déletrvajícím suchu zavlažujeme hlavně rybíz, angrešt, jabloně a broskvoně, které na zvýšenou spotřebu vody reagují výrazně vyššími výnosy. Platí, že vždy jsou lepší větší dávky vody najednou, než časté, ale povrchové kropení, které nepronikne ke kořenům stromů.
Ošetříme přeroubované stromy a probereme obrost pod rouby, pokud znovu prorůstá nebo neučinili jsme tak v předchozím měsíci.
Vyčistíme i porosty jahodníku od starých listů a nežádoucích odnoží a přihnojíme je kombinovanými či jednosložkovými hnojivy podle výsledků rozboru půdy.
Od poloviny července začínáme s očkováním jednotlivých ovocných dřevin ve druhé míze. Známkou dostatečné mízy je intenzivní růst podnoží a snadné odchlípnutí kůry při řezu do tvaru písmene T.
Maliník musíme dostatečně zalévat především v době dozrávání. Sklizené výhony odřízneme po sklizni těsně u země.
Zaštipujeme letorosty aktinidie za pátým až šestým listem od posledního plodu.
Pokračujeme v ochraně jabloní a hrušní proti strupovitosti. Novinkou v ocharaně proti padlí a strupovitosti je přípravek Flint Plus. Po sklizni angreštu provedeme řez s odstraněním napadených letorostů padlím a následně ošetříme fungicidy.
Nejlépe na základě signalizace pomocí feromonových lapáků provádíme ošetření jabloní proti obaleči jablečnému a slivoní proti obaleči švestkovému.
Provádíme ošetření rybízů a angreštů proti mšicím.
Husté výsevy kořenových zelenin protrháme, aby měly rostliny dostatek prostoru pro dobrý vývoj.
Růžice květáku chráníme proti nadměrnému osvětlení zalamováním vnějších listů, které nad růžicí vytvoří ochranný kryt, čímž docílíme bílé a kompaktní růžice.
Věnujeme pozornost hlavně celeru bulvovému, který má vysoké nároky na dostatek vláhy, ale také jiným zeleninám.
Po sklizni přihnojíme chřest a reveň.
Po sklizni raného hrášku, salátu nebo kedlubny vyséváme ředkvičky, zimní ředkev, špenát, cibuli zimní sečku (výsev od března do srpna), petržel kadeřavou pro zimní sklizeň, karotku, kedlubny, salát, štěrbák – eskariol a počátkem července ještě čekanku hlávkovou.
Na plochy uvolněné po sklizni vysazujeme pozdní květák, kedlubny, salát, zelí, kapustu hlávkovou, růžičkovou a kadeřavou.
Z přímých výsevů, nebo z předpěstované sadby zakládáme porosty pekingského zelí. Osvědčený termín výsevu je 10.-20. července, nejpozději do začátku srpna. V této době se již dny zkracují. Takže nehrozí riziko vybíhání do květu.
Sklízíme bylinky a koření těsně před a na počátku květu, protože v tomto období obsahují nejvíce vonných silic, po odkvětu se jejich obsah snižuje.
V červenci sklízíme naplno okurky nakládačky. Polní salátovky, stejně jako cukety, bychom měli sklízet 2x, nakladačky 2 – 3x za týden. Pravidelnou sklizní zamezíme přerůstání čímž si zajistíme jakostní surovinu pro zavařování a podpoříme také nakvétání a násadu nových plodů.
Ošetřujeme cibuli, brambory, rajčata a okurky proti plísním. Abychom oddálili likvidaci porostů okurek plísní okurkovou, měli bychom vybírat již při výsevech odolnější odrůdy a ošetřovat fungicidy proti této chorobě.
U košťálových zelenin je častým škůdcem bělásek zelný. Použití insekticidu není vždy nevyhnutelné. Pokud objevíme na spodní straně listů nakladená vajíčka tohoto škůdce, takové listy odstraníme a vajíčka zničíme.
Především pekingské zelí je silně náchylné na alternariovou skvrnitost listů – ochrana přípravkem Rovral Aquflo.
Zeleninová zahradaMůžeme sklízet již většinu druhů zeleniny – saláty, mrkve, letní košťáloviny; začínají plodit rajčata, papriky, cukety.
Po polovině července sklízíme cibuli, a to tak, že ji nejprve vytaháme a až po dobrém proschnutí pár dnů na slunci ze záhonu sklidíme.
Choulostivé a rychle zavadající zeleninové druhy sklízíme nejlépe zrána, pokud ještě nejsou rozehřáté, déle pak vydrží.
Vyštipujeme boční výhonky tyčkových rajčat, pokud ještě nepřerůstají délku 10 cm, především u keříčkových odrůd pak kontrolujeme případný výskyt plísně na listech, která se za vlka rychle šíří. Praskání plodů zamezíme rovnoměrnou závlahou.
Pozdní kultury můžeme ještě přihnojit granulovanými hnojivy, nezapomeneme přitom na vytrvalou zeleninu (reveň, křen nebo chřest).
V závěru měsíce vyséváme pekingské a čínské zelí, sladký fenykl a další krátkodobou zeleninu, kterou chceme připravit pro podzimní pěstování.
Na záhonech včas odstraňujeme plevele, kypříme půdu, zeleninu přihnojujeme a ošetřujeme proti chorobám a škůdcům. Hustší výsevy vyjednotíme na požadovaný spon.
Růžice květáku méně olistěných odrůd chráníme zalomením vnějších obalových listů proti nadměrnému slunečnímu svitu, čímž zabráníme nežádoucí změně barvy růžice.
Sklízíme celou řadu zeleniny – salát, zelí kapustu hlávkovou, kedlubny, květák, hrášek, zelené fazolové lusky, mangold, novozélandský špenát aj.
Pokud nebudeme uvolněné plochy na záhonech osévat či osazovat zeleninou, osejeme je vhodnou směskou na zelené hnojení (bez brukvovitých).
Vyséváme ředkev, vodnici, tuřín, čínské a pekingské zelí, karotku, začátkem měsíce keříčkové fazole a čekanku hlávkovou, koncem měsíce pak kozlíček polníček pro podzimní sklizeň.
Vysazujeme předpěstovanou sadbu košťálové zeleniny, endivie, čekanky hlávkové a začátkem měsíce ještě sadbu póru zimního.
Období prázdnin a dovolených přináší riziko nedostatečné zálivky. Nejhůře snášejí přísušek balkónové rostliny, které jsou vystaveny extrémním podmínkám. Za nimi následují pokojové a přenosné rostliny. Asi nejlépe odolávají suchu rostliny na záhonech, které mohou prokořenit do větších hloubek, kde se přece jen určitá zásoba vláhy může nacházet i v době déletrvajícího sucha. Velmi dobrým pomocníkem proti přesychání rostlin v nádobách je Hydrogel, který zadržuje v substrátu vodu a živiny a pomáhá tak rostlinám omezit stres s přesychání.
Nutné je pravidelné sekání travnatých ploch, které bychom neměli nechat přerůst. Nejkvalitněji posekáme trávník vřetenovou sekačkou.
Aplikaci speciálního hnojiva na trávník se zvýšeným obsahem dusíku a hořčíku je vhodné provést před deštěm nebo během něj.
Pokud jsme nestihli již v červnu, vyjmeme zatažené cibuloviny a hlíznaté květiny ze záhonů. Po zaschnutí je očistíme, označíme jmenovkou a uschováme na suchém, dobře větraném místě do doby výsadby.
Na záhonech, v květináčích i v truhlících zajišťujeme dobrou kondici rostlin a tím i dostatečnou násadu květů vydatnou zálivkou prováděnou zrána nebo navečer a přihnojováním kvetoucích rostlin.
Trávník nikdy nesmí přeschnout. Proto v době déletrvajícího sucha zavlažujeme většími dávkami vody, nejlépe 20mm/1m2 každé 3-4 dny, či menšími dávkami každý den brzy ráno nebo po západu slunce. Nikdy nezavlažujeme za plného slunce, způsobili bychom úpal rostlin a rozvoj travních hub, rzí a plísní, které by porost značně poškodily.
Je vhodné období pro řez živého plotu, zejména z jehličnanů a stálezelených dřevin. Zakracujeme pouze nové letorosty. Pokud máme na zahrádce snadno remontantní keře, seříznutí jim prospívá a na podzim znovu vykvetou.
Okrasné dřeviny kvetoucí zjara či počátkem léta můžete již po odkvětu sestřihnout, podpoříme tím růst nových letorostů.
U pěnišníků odstraňujeme tvořící se semeníky. Nejlépe, pokud je vylamujeme opatrně nehtem s ohledem na pupeny, které vykvétají příští rok.
Začátkem měsíce můžeme množit okrasné dřeviny z nezdřevnatělých, polovyzrálých vrcholových i postranních výhonů. S tím, že použijeme stimulátor k podpoře tvorby kořenů, propustný substrát (třeba i písek, Agroperlit) a zajistíte dostatečnou vzdušnou vlhkost při zakořeňování.
Podle průběhu počasí je možné předpokládat výskyt houbových chorob a hledat jejich příznaky.
Při teplém a velkém počasí se na listech objevují žluté, jakoby olejovité skvrny a na rubové straně bělavý povlak podhoubí – jde o plíseň révovou (starší název peronospora). Při nálezu je nutné provést postřik vhodným přípravkem, nejlépe na bázi mědi.
Teplé sušší počasí signalizuje nebezpečí padlí révového, (starší název Oidium), které lze ošetřit přípravky na bázi síry, velmi vhodné je ošetření přípravkem Zato.
Na konci července se provádí tzv. osečkování, tj. odstraňování vrcholů letorostů. Tím se odstraní fytohormony, podporující prodlužovací růst, a proto letorosty a hrozny lépe vyzrávají.
Osečkují se výhony i na mladých, dosud neplodných keřích.
V zóně hroznů lze odstranit část listů, aby hrozny byly lépe osluněné, ale nedoporučuje se tento pěstitelský zásah přehánět.
Je potřeba provést kontrolu úvazků, zachytávajících keř k opoře. U těsně uvázaných kmenů se vázací materiál může začít zařezávat do kmene.
