Ve vytápěném skleníku pokračujeme s výsevy letniček, které mají delší vegetační dobu (Petunia, Begonia, Ageratum, Salvia, Lobelia). Ke konci měsíce můžeme již začít s přepichováním prvních semenáčů vysetých v lednu.
U přezimujících dvouletek, jako jsou např. macešky (Viola x witrockiana), sedmikrásky (Bellis, pomněnky (Myosotis) a další, je třeba kontrolovat výskyt houbových chorob. V tomto období jsou rostliny zvláště náchylné a po zimě velmi oslabené. Při lepším počasí je možné již koncem měsíce odstranit zimní kryt.
Dáváme také pozor na trvalky a skalničky zakryté chvojím, zda pod ním nehnijí nebo zda se neobjevuje plíseň šedá. Při nedostatku vody je vhodná i zálivka (v bezmrazých dnech). K záhonovým trvalkám můžeme přidat vrstvičku kompostové zeminy, u acidofilních rostlin raději trochu rašeliny (kapradiny, čechravy (Astilbe), sasanky (Anemóne).
Koncem měsíce nás potěší první rozkvétající poslové jara, především drobné jarní cibuloviny a některé hlíznaté rostliny. Objevují se sněženky (Galanthus). Žlutě kvetoucí žalovány (Eranthis), krokusy (především botanické druhy), kosatečky (Iris reticulata) a můžeme vidět i sytě růžové květy bramboříku (Cyclamen coum).
S prodlužujícím se dnem a přibývajícím světlem pokojové rostliny rychleji rostou, a proto vyžadují vyšší dávku vody a hnojiva. Stále u nich kontrolujeme výskyt chorob a škůdců, které se v tomto období na oslabených rostlinách objevují častěji.
V chladnějších místnostech či zimních zahradách, kde přezimujeme balkónové rostliny (oleandry, citroníky, fuchsie, pelargónie), častěji větráme, abychom stále udrželi nižší teplotu (5-10 °C) a zamezili tak předčasnému rašení. Některé rostliny, zejména fuchsie, pelargónie, fíkovníky a citroníky, se tím vyčerpávají a v nastávající sezóně se tím oddaluje kvetení a oslabuje jejich růst.
Pokračujeme s řízkováním balkónových květin (Pelargonium, Plectranthus, Bidens, Brachycome, Cuphea, Solanum, Sutera, apod.) a můžeme začít odebírat i řízky z pokojových rostlin okrasných listem.
Miniaturní růže na skalkách, i zapuštěné v nádobách do půdy, je dobré chránit chvojím nebo i netkanou textilií proti přílišnému kolísání teplot v tomto období. Kontrolujeme i zazimování stromkových růží.
Provádíme pravidelnou a důkladnou prohlídku případného výskytu chorob a škůdců pokojových rostlin a včasně a účinně proti nim zasahujeme.
V časném předjaří je potřeba celou zahradu uklidit, odstranit zbytky po zimě, vyhrabat, okopat. Připravíme tak půdu i rostliny k tomu, aby mohly naplno využít prvních paprsků jarního sluníčka.
Ještě v únoru můžeme vysazovat cibule tulipánů, pokud není půda promrzlá. Není to nejvhodnější doba pro výsadbu, ale mnohdy je nestihneme dříve vysadit či je získáme až příliš pozdě. Předpokladem je, že cibule byly dobře uskladněny. Při sázení dávejte pozor, aby se nepoškodilo většinou již zduřelé lůžko cibule, případně i výhonek. Cibule nesmíme do půdy zatlačit silou, nýbrž vložit do jamky a zasypat.
Není-li půda promrzlá, připravíme místa pro výsadbu okrasných dřevin již během února. Stačí, když půdu nakypříme na hloubku dvou rýčů. Do horní vrstvy půdy zapravíme kompost nebo uleželý chlévský hnůj.
Přesadíme potřebné okrasné stromky, zejména jehličnany, se zmrzlým neporušeným zemním balem.
Při oblevě zaléváme stálezelené keře a rostliny. Velice důležité je to zejména v zimě, kdy je málo srážek. Rostliny zaléváme vydatně, aby vláha vydržela v půdě delší dobu. Po zálivce je nejlepší zakrýt půdu vrstvičkou kompostu nebo u citlivých dřevin chvojím, pokud jste to neudělali už na podzim.
Během února je nutno dokončit prosvětlování a případný průklest okrasných dřevin. Neplatí to ovšem pro zakrslé dřeviny a pro jehličnany. Veškeré ořezané části pečlivě vysbíráme a spálíme, protože i na okrasných dřevinách přezimují zárodky škůdců a chorob.
Navazujeme na nedokončené práce z minulého měsíce.
Připravujeme si komposty a další organické substráty.
Odebíráme rouby jádrovin (jabloní a hrušní), u peckovin jen v případě roubování v předjaří (kopulací, na kozí nožku).
Zmlazujeme jabloně a hrušně, v teplejších oblastech můžeme začít s jejich přeroubováním.
Snímáme a pálíme lapací pásy, dbáme však na to, abychom chránili užitečný hmyz (slunéčka).
Chráníme kmeny vyšších tvarů stromů před mrazovými deskami. K nátěru kmenů se osvědčilo vápenné mléko.
Funkci odrazu světla a snížení teplotních rozdílů splní i bílý chránič z umělé hmoty určený proti okusům nebo dřevěné desky umístěné před kmeny z jižní strany.
Pro lepší využití zimní vláhy na sklonku zimy lze doporučit hnojení průmyslovými hnojivy na tající sníh.
Po předchozím hnojení chlévským hnojem (podzim) vynecháme v předjaří hnojení dusíkem.
Pokud nebylo organické hnojení použito, rozhodíme kompost na povrch půdy, anebo jej mělce zapravíme do půdy pod koruny stromů, abychom nepoškodili kořeny.
Mechanicky likvidujeme části rostlin černých rybízů napadených vlnovníkem rybízovým.
Pro předpěstování sadby vyséváme v únoru celer bulvový a řapíkatý. Dlouhou dobu vzcházení u celeru lze zkrátit máčením semen před výsevem ve vodě.
Ve druhé polovině února vyséváme plodovou zeleninu (rajčata, papriky, lilek) pro předpěstování sadby, kterou budeme v dubnu vysazovat v nevytápěných sklenících nebo fóliovnících.
Z lednových výsevů pikýrujeme do sadbovačů nebo do truhlíků rostliny květáku, salátu a kedlubny, z nichž dopěstujeme sadbu pro rychlení.
V nevytápěném skleníku, fóliovníku nebo ve studeném pařeništi můžeme vysévat špenát, ředkvičku, karotku, kozlíček polníček aj.
Ve druhé polovině února předkličujeme hlízy raných brambor pro nejranější výsadby v teplejších lokalitách.
Ve dnech s vyššími teplotami větráme sklady se zeleninou, kterou přebereme a odstraníme zahnívající nebo jinak znehodnocené kusy.
Zakládáme teplá pařeniště navezením čerstvého chlévského hnoje. Ten bude svým rozkladem uvolňovat teplo, které zajistí v pařeništi vhodné teplotní podmínky pro pěstování zelenin.
Za příznivého počasí v porostech přezimujících zelenin prokypříme půdu a přihnojíme.
